Škola...

Humorný popis školy

Předem podotýkám, že nejde o moji práci...Tento popis jsem nedávno objevila na už pár let staré disketě, takže netuším jaky byl zdroj, ale zdál se mi dost dobry a tak si myslim, že původní autor, kdyby si to tady náhodou přečetl nebude mit nic proti zveřejnění. Sama nevím, kam přesně toto zařadit..Myslím, že se to da využít jako popis, uvaha, ale i fejeton..

Co je to vlastně škola? Každý z nás asi nebude mít problémy s určením tohoto slova, ale představy se budou různit. Někdo ji bude spojovat s malou budovou z neomítnutých cihel někde na vesnici, jiný si zase představí obrovský sál plný posluchačů někde na univerzitě. Co si budeme nalhávat. Tak jako se různí naše představy, taktéž se odlišují školy jedna od druhé. Například vysoká škola může být nízká, ale i naopak. Dle mého názoru je vzhled školy plně závislý na duševním rozpoložení architekta, který ji navrhoval, nebo na původním účelu budovy, který plnila, než se školou stala. Člověk však musí být vděčný i za to, že deprese pánů architektů nedosahovaly takových hodnot, že by místo do výšky navrhovali stavět školy pod zemí. Náklady na osvětlení, by byly určitě značné. V tom případě by asi pomohlo nechat stěny porůst světélkující houbou. Teď mne zrovna napadlo, že kdyby se někomu povedlo začít třetí světovou válku, tento způsob stavění by byl nejspíš nezbytností.
Snad by se nenašel nikdo, kdo by nevěděl, co to škola vlastně je, ale pro jistotu se to teď pokusím vysvětlit. Škola je zařízení, v němž naše mozky plní funkci houby, která je nacucávána vědomostmi, z nichž většinu člověk potřebuje jednou v životě a zbytek vůbec. Tohle nasávání probíhá v časových útvarech zvaných vyučovací hodiny. Tento útvar nemá se skutečnou hodinou vůbec nic společného, protože trvá zhruba čtyřicetpět minut. Tyto vyučovací hodiny jsou od sebe odděleny přestávkami, které jsou nejdůležitější částí učebního procesu. Slouží k dopisování úkolů, na které jsme doma neměli čas, a usilovnému učení do dalších hodin. Ti, kteří toto zrovna na práci nemají, tráví své volno na školní chodbě. Tam rozděleni do párů okupují rohy a sloupy, kde se skrývají před ostražitými zraky pedagogů. A ti ostatní tráví své volno s cigaretou na záchodě. O přestávkách žáci rovněž protestují proti ukvapenému vyhazování sběrných surovin do košů, a proto papíry končí všude jinde než v koši na odpadky. Přestávky obvykle trvají pět nebo deset minut, ale existuje jedna delší, kdy můžeme zakousnout něco malého na zlepšení chuti, případně na zkažení žaludku.

Výborným koníčkem je svačení na třídní knize, která je považována za zhmotnění všeho zla (hned po učiteli). Výborná zábava pro ukrácení už tak krátké přestávky je předčítání poznámek, které se za dobu fungování třídy v této knize nastřádaly. Jedna velice výborná poznámka zněla: „Háže po učiteli kovovým předmětem.“ Byla zapsána, když byl jeden žák přistižen při házení desetihaléřových mincí po třídě. Po přečtení těchto slov, nabyla třídní učitelka dojmu, že po dotyčném vyučujícím házel provinilec snad kladivem.
Začátek hodiny je ohlašován vpravdě nepříjemným školním zvonkem. Konec hodiny oznamuje rovněž zvonek, ale tento uším žáků zní jako rajská hudba. Nyní se musím zmínit o průběhu hodiny. Na začátku vpochoduje do třídy vyučující pedagog, který očima, s jejichž přesností by mohl soutěžit pouze laserový zaměřovač, s přehledem zrentgenuje celou třídu a hned má jasno, který z žáků se nebude účastnit toho skvělého dobrodružství zvaného výuka, třeba pro simulaci nemoci nebo návštěvu některého ze širokého spektra lékařů. A těch je na výběr opravdu hodně. Počínaje obyčejným obvodním lékařem, přes zubního, očního, ušního (krčního a nosního), návštěva lékaře stejného oboru jako má MUDr. Radim Uzel. Možná je i návštěva ústavu docenta Chocholouška. Poté se učitel pozdraví s žáky. Tento pozdrav probíhá vztyčením žáků v lavicích, kteří by měli tvořit lidský les. Ale většinou ten les vypadá spíše jako polom, nebo jako kdyby je napadl kůrovec. Po pozdravu může nastoupit vlastní výuka. Jako například: „Připravte si papíry, dnes si něco napíšeme, pak si někoho vyzkoušíme a možná později si i něco zapíšeme.“ Ti, co si myslí, že papír, který si měli nachystat, slouží k prezentaci jejich schopností a znalostí, mají pravdu, ale ti, co si myslí, že práce je na volné téma, mají smůlu a podle toho jejich výsledky také vypadají. Z toho vyplývá, že písemku nemůžeme pokládat za volný slohový útvar, ale za dotazník, kterým se nás učitel dotazuje na věci, které sám neví. A odpovědi, které se mu nejvíce líbily, ohodnotil nejlepší známkou. Nyní se musíme podívat na obecně známý školní nešvar, což je vyvolávání. Vyvolaný člověk kráčí k tabuli pln optimismu nebo naopak v depresi a chystající se zúročit znalosti získané z příručky mladého herce v případě, že jeho znalosti nevzbuzují příliš velkou naději. Taková menší mdloba v pravém okamžiku, nebo perfektně zahraná srdeční slabost, dokáže pravé divy. Pokud znalosti ani herecký výkon nestály za nic, člověk se odpotácí zpět ke svému místu s velice nepříjemným hodnocením v (m)učitelově notýsku. Další fází je vysvětlení učiva.

Učitel po zbytek hodiny (někdy i přes přestávku) monotónním hlasem objasňuje probíranou látku. Někteří žáci u této činnosti pozorně podřimují, další si posílají psaníčka, jiní pracují na úplně nesouvisejícím tématu se svým sousedem a zbytek s otevřenými ústy (ne)chápavě sleduje pedagoga. Občas se v některé třídě vyskytne i takový člověk, který nejenže rozumí každé učitelově formulaci, ale dokáže si během výkladu dělat i poznámky a navíc dokáže vést s učitelem konstruktivní dialog. Zkrátka a dobře pravý „oblíbenec“ třídy. Někdy se vyskytne naléhavá potřeba poznamenat si předávané vědomosti, aby nedošlo k jejich ztrátě. K tomu slouží sešity. Někdo má pro každý předmět jiný sešit. Další zase jeden pro všechny. Ale většinou slouží pouze jako zdroj papírů na psaníčka, která kolují celou třídou. Učitel začíná diktovat a všichni popadnou své psací potřeby a snaží se zachytit na papír slova, která pedagog chrlí s kadencí těžkého kulometu. Po několika minutách je jasné, že i největší psavci toto tempo dlouho nevydrží. Naštěstí tempo se po chvílí zvolňuje, protože učitel uznal za vhodné přidat ke svému diktátu i nějaký ten obrázek. Z tohoto účelu se zmocnil křídy a na tabuli začal kreslit. Za chvíli jsou všechny tabule pokreslené. Většina teprve dokresluje první obrázek, když tabule je opět smazána a objevuji se na ní další malůvky. Tu ztrátu se jim už nepovede dohnat. Ti mazanější už zjistili, že obrázky na tabuli se nacházejí rovněž v učebnici, a proto je nemalovali vůbec. Někteří si vůbec nevšimli, že vůbec začala hodina, ale s ulehčením si uvědomili zvonek, který oznamoval její konec. Další hodiny se nesou v podobném duchu.
Je jisté, že se vyskytují i pedagogové, kteří se více či méně vymykají pojetí, které tu bylo prezentováno, a pokud by zde někdo našel svou vlastní metodu, nechť ví, že jsem neměla na mysli žádnou konkrétní osobu. Myslím si, že hlavním cílem každého pedagoga je předat část svých znalostí mladší generaci a připravit ji na výkon budoucího povolání nebo dalšího studia. Tento popis školy provedený s lehkým humorem neměl v žádném případě za cíl zlehčovat či snad zesměšnit toto mnohdy velmi těžké povolání.

Zdroj: internet